Text

   D
1. Mé jméno je Joe Roberts, ctím zákon a stát.
   Jsem seržant dálniční hlídky, dělám práci, co mám rád. 
   Můj bratr, ten je jinačí, je z vajec divokejch. 
   Všechno řeší náš Frankie pěstí, útokem.

2. Stejný je to celý léta, já byl klid, on spěch. 
   Teď rádiem přišlo hlášení, Frankie má trabl a pech. 
   Rvát se tak chlápek neznámej, hned přešel by ho spěch. 
   Smůlu ale má náš Frankie, a to není voda, to je krev.

R. My s Frankiem se smáli a pili, krev máme společnou, já a on. 
   Cítím pouto rodný síly, tohleto pouto, to je mi nad zákon. 
   A ať se co chce stane, má ve mně bratra dál. 
   Mám točit se zády k rodině? Za co bych stál.

3. My oba se líbili Marii, mezi námi váhala. 
   Pak Frankie dal se k armádě a Marie se mnou zůstala. 
   Pak zas ceny spadly dolů a já s Marií všechno vzdal. 
   Farmu nám v dražbě prodali a já tuhle práci vzal.
R.

4. Je noc, jako každá jiná, to jenom muž tváří k zemi pad. 
   Ten Frankie, to je blázen, proč jenom musí se prát? 
   Teď v uších zní mi to hlášení a rozkaz, že mám tam jet. 
   Zrovna já mám sebrat bráchu, je to podivnej svět.

5. Houkám a vidím před sebou světla koncový. 
   Auta dál stovkou Michiganem uhání,
   jen já a Frankie to ví. 
   Pak sešlápl jsem pedál, brzdím, aby žil. 
   Má to tu ke kanadské hranici snad jen deset mil.
   Rádio v autě vypínám, kde jsem já,
   kde je bratr, kde je svět? 
   Krev je víc než voda a volá: Frankie jeď!