Text

1.
Kluk co mořem chtěl plout, hltal parníků čoud, 
stokrát v přístavu zůstal tam stát. 
Když vyplouvá loď, chlapce volá Tak pojď! 
 A  on musí se touhy svý vzdát.


Refrén:
Těm co po dálkách touží, 
hřebcům, co malá je stáj. 
Těm co za dálkou jdou, srdce toulavý jsou, 
těm já vyprávím kouzelnou báj.


2. 
Na botách prach, srdce neznají strach, 
modrej obzor jen další je schod.
Trochu zašustí měch, laně zatají dech, 
to jak zaslechnou kroky tvých bot.

Refrén:
Těm co po dálkách touží, 
hřebcům, co malá je stáj. 
Těm co za dálkou jdou, srdce toulavý jsou, 
těm já vyprávím kouzelnou báj.

3.
Ten kdo z tůně pil, ten kdo volnej si žil, 
ten kdo poslouchal vítr, když vál.
Kdo si v příboji hrál, kdo se za bouře smál, 
viděl pokladů víc, než má král.
 

Refrén:
Těm co po dálkách touží, 
hřebcům, co malá je stáj. 
Těm co za dálkou jdou, srdce toulavý jsou, 
těm já vyprávím kouzelnou báj.