Text

1. Já vždycky žil jen v rámusu měst 
a milióny prošel jsem jich na mou čest 
nebudu lhát smíte se smát 
Já dál slámu v botách mám 
I můj krejčí povídá vy jste podivný typ 
a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp 
ať mám třeba frak, ať se do parády dám 
Já dál slámu v botách mám 

Ref. Tohle dávno už vím, z toho úniku není 
kdyby stal se i div, tak málo se změní 
vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění 
Já dál slámu v botách mám 

2.  G Ten kdo potká mě, ten pozná  C hned 
jak  G málo se hodím pro ten  F nablýskaný  D svět 
 G čím to je, že  Emi ať dělám, co  Bmi dělám, přísa C hám 
Já  G dál slámu  D v botách  G mám. 

Já vím, že se ryba nesmí nožem  C jíst 
umím  G báječně psát, taky  F báječně i  D číst 
a  G čím víc se  Emi snažím, tím víc  Bmi prozrazuju  C sám 
Já  G dál slámu  D v botách  G mám 

Ref. Tohle  D dávno už vím, z toho  G úniku není 
kdyby  D stal se i div, tak  G málo se změní 
vždyť vím, kdybych  Emi měl mít  Bmi kdoví jaké  C jmění 
Já  G dál slámu  D v botách  G mám 

3. Já se v městě narodil, tady žiju moc let 
ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet 
proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám 
Já dál slámu v botách mám 
Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým 
ono někdy nestačí mít sako jako manekýn 
čím to je, že ať dělám co dělám přísahám 
Já dál slámu v botách mám 

Ref. Tohle... 

4. Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá 
když jsem takový, tak prostě i s tím se dožít dá 
nebudu lhát smíte se smát 
Já dál slámu v botách mám 
Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou 
to jsem Já co si ho děti na zeď malujou křídou 
a tak říkám všem i těm co ještě příjdou 
Já dál slámu v botách mám 

Ref. Tohle...