Text

 C Říkávali:"To je on, ten,  F co se stále  C bojí, 
to snad ani není chlap, když neumí se  G prát," 
jeho jméno zapoměli, a kdo chtěl hodit blátem, 
ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát. 

Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl, 
od té doby uběhla už hezká řádka dní, 
můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl, 
co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední. 

 C Stůj, klidně stůj a drž se  F zpátky, chlapče  C můj, 
od maléru drž se raději  G dál, 
ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj, 
já na siláka rád si často hrál, 
teď vidíš sám, za co můj život stál." 

Pak  D přešla léta a pravá láska  G do cesty mu  D vešla, 
byla krásná jako sen, a kdekdo závi A děl, 
když jednou byla sama, na návštěvu přišlo 
pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl. 

Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče, 
pochopil, že stane se jen to, co udělá, 
kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo, 
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená. 

 D Stůj, klidně stůj a drž se  G zpátky, chlapče  D můj, 
od maléru drž se raději  A dál, 
Druku na to dej, špatný příklad ve mně měj, 
já na siláka rád si často hrál, 
teď vidíš sám, za co můj život stál." 

 E Když po stopách těch výtečníků  A šel rozvážným  E krokem, 
prázdno v duši měl a v očích divný  B chlad, 
jen malou chvíli volali:"To je ten, co se bojí," 
pak v tichu náhle byl by slyšet špendlík, kdyby spad'. 

Jen malá muška na zdi snad podívat se směla 
na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran, 
když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla: 
"Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám." 

Rec: A pro sebe si řekl: 

Já  E celý život svůj se držel  A zpátky, táto  E můj, 
vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc  B přál, 
však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc, 
když chlapem zkrátka člověk už se stal, 
tak přijde někdy čas, aby se pral. 

Říkávali: "To je on, ten,  A co se stále  E bojí ..."