Text

      



 A 
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel, 
                           E 
   sedl za stůl a uslyšel smích, 
     Bmi       E7     Bmi        E7 
   krásná se zdála a na mne se smála, 
          Bmi         E7        A 
   já se zeptal, jak říkat jí smím, 
 
   jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej, 
                   A7          D 
   máš-li touhu, tak líbat mě smíš, 
      E7 
   a bílá jak svíce už neřekla více, 
                             A 
   já se díval, jak sedá si blíž. 

 
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil, 

   a vzápětí zamířil k nám, 

   já cítil, jak blednu a dech můj se krátí, 

   já malý byl a byl jsem sám, 

   to, co potom se stalo, mě úplně vzalo, 

   měl začít a právě mě zbít, 

   však zničil mé plány, řek' namísto rány 

   slov pár, dodnes slyším je znít. 
 
          A                   D 
R: Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil, 
                                      A 
   já říkal si dávno, že bídným jsem byl, 
       D 
   já cítil se králem, teď chudák jsem málem 
                            A 
   a v mlhách se ztrácí můj cíl," 
             E7               A 
   řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil." 

 
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí, 

   ale jeho stín nezmizel s ním, 

   my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli, 

   i tam s námi stál ten stín, 

   byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe, 

   jak si říkám, že nepůjdu dál, 

   teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí 

   těch slov pár a stín, co tam stál.