Text

          D                  Em 
1. Pane prezidente, ústavní činiteli, 
         A7                                D 
   píšu vám dopis, že moje děti na mě zapomněly,
          D                  Em 
   jde o syna Karla a mladší dceru Evu, 
          A7                          D 
   rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu. 
 
          G                   Am 
R: Vy to pochopíte, vy přece všechno víte, 
          D7                              G 
   vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. 
         G                       Am 
   Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
        D7                                  G              A 
   pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí. 
 
2. Pane prezidente a ještě stěžuju si, 
   že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy, 
   i poštovní známky i bločky na poznámky 
   i telecí plecko, Řecko i Německo - prostě všecko. 
 
R: Vy to pochopíte, ... 
 
3. Pane prezidente mé České republiky, 
   oni mě propustili na hodinu z mý fabriky, 
   celých třicet roků všecko bylo v cajku, 
   teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku. 
 
R: Vy to pochopíte, vy se mnou soucítíte, ...
 
4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila, 
   ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila, 
   řekla by: Jaromíre, chováš se jak malé děcko, 
   víš co on má starostí s celů tu Evropů, s vesmírem 
   a vůbec všecko. 
 
R: Ale vy mě pochopíte... 
 
 + Pane prezidente.